Keď krehkosť bolí

čitateľský denníkanalýzaPena dníKatarína Krokošová

Pena dní francúzskeho spisovateľa Borisa Viana  je na prvý pohľad román o láske. Autor však popri romantickej rovine príbehu – láske Colina a Chloé –, rozpracováva aj rovinu surreálnu, v ktorej sa ako čitatelia veľakrát strácame a nevieme presne určiť, čo postavy skutočne robia a čo sa odohráva len v ich mysliach. Autor však dojem ireality vedome umocňuje, keď čitateľa v týchto nejasných vodách necháva plávať bez  pomoci. Hranicu medzi vzrušujúcim a nezrozumiteľným príbehom tak autor stenčuje.

„Ale to víte, když se člověk zamiluje, zpitomí.“ (str. 37)

Dej románu  Pena dní je zložitý. Ako čitatelia sledujeme najmä osud Chloé a Colina. Obaja sa do seba zaľúbia na prvý pohľad a rozhodnú sa zosobášiť. Po svadbe však Chloé ochorie a lekári zistia, že ide o vážnu chorobu. Colin má o ňu veľký strach.

„Colin však o tom všem nevěděl, běžel, měl strach, proč nestačí být stále spolu, proč se člověk musí ještě bát, možná že se stalo neštěstí, přejelo ji auto, bude asi na lůžku, nebudu ji ani smět vidět, nedovolí mi jít k ní, ale snad mi věříte, že mám o svou Chloé strach, půjdu za ní, ať chcete nebo nechcete, ale ne, Coline, nechoď k ní. Snad je jen zraněná, pak z toho nebude vůbec nic, zítra spolu půjdeme do Lesa podívat se na naši lavičku, měl jsem její ruku ve své a její vlasy těsně u svých, její parfem na polštáři. Já si vždycky vezmu její polstář, ještě se kvůli tomu večer popereme, můj se jí zdá příliš nacpaný, vůbec se jí pod hlavou neprohne a já si jej pak vezmu zpátky, je z něho cítit vůni jejich vlasů. Už nikdy neucítím sladkou vůni jejich vlasů.“ (str. 82)

Chloé má na pľúcach lekno – to je metaforická rovina hry. Doktori Chloé odporúčajú, aby sa odišla liečiť do hôr. Chloé teda odíde. Keď sa vráti, Colin jej každý deň nosí čerstvé kvety. Opäť vidíme symbolickú rovinu románu. Kvety majú lekno, ktoré má Chloé na pľúcach, zničiť.

„Doktor chce, aby jela do hor,“ řekl Colin. „Předpokládá, že zima to svinstvo zahubí.“

,,Chytila to někdě na cestě,“ mínil Nicolas. ,,Bylo tam takovýchhle nechutností plno.“

,,Říkal také, že musí mít kolem sebe pořád nějaké květiny, aby z nich měl ten její leknín strach...,“ dodal Colin.“ (str. 103)

Chloé sa vylieči, avšak na jej pľúcach zostanú po chorobe stopy. Neskôr ochorie druhýkrát a vyliečiť sa jej už nepodarí. Chloé umiera. Zaujímavé je, že s postupom choroby sa zmenšuje aj jej izba. Autor chce azda ukázať tlak okolností, ktorý hlavné postavy neustále pociťovali.

„Aby se dostali do pokoje Chloé, museli sehnout hlavu.“  (str. 158)

Colin túži po tom, aby mala Chloé dôstojný pohreb, má však málo peňazí (minul veľa na kvety a tiež požičal kamarátovi Chickovi) , a preto sa podarí vystrojiť len skromný pohreb. Colin v najťažších chvíľach vedie dialóg s Bohom, pýta sa ho, prečo musela Chloé zomrieť a prečo nemohla mať slušný pohreb.

„Proč je Chloé mrtva? “

„Za to já nemohu, “ odpověděl Ježíš. „Nemohli bychom mluvit o něčem jiném? “

„A kdo za to může? “ chtěl vědět Colin. Rozmlouvali spolu velmi tiše, takže ostatní nic neslyšeli.

„My v žádnem případě ne, “, řekl Ježíš.

„Pozval jsem vás na svou svatbu, “ připomněl Colin.

„Velmi se vydařila, “ pravil Ježíš, ,,dobře jsem se pobavil. Proč jste tentokrát nedal víc peněz?“

„Víc jich nemám, “ vysvětloval Colin, ,,a pak, tentokrát to už není moje svatba. “

(str. 159)

Autor na tomto mieste spochybňuje všemocnosť viery. Dokonca postavu Ježiša vykresľuje negatívne. Náznakom, že aj Ježiša zaujímajú peniaze umocňuje ich silu a zároveň otvára jednu z ďalších tém diela – lásku k peniazom. Autor tu zároveň v duchu existencialistickej filozofie Jeana-Paula Sartra spochybňuje ľudské hodnoty a istoty. Ľudia sú podľa Sartra odsúdení na to byť slobodní. Sloboda sa teda vníma ako niečo negatívne. Tým, že Ježiš Colinovi odmieta pomôcť dáva mu vlastne slobodu, čo preňho znamená trest.

Vo vyznačenej vete Vian popiera pocit metafory a v čitateľovi vzbudzuje dojem, že Ježiš je reálna postava vystupujúca v diele.

Vedľajšiu dejovú líniu príbehu tvoria osudy štyroch postáv: Nicolasa, Isis, Alise a Chicka. Chick je tak posadnutý záujmom o Jeana-Sola Partra (alúzia na meno Jean-Paul Sartre), že obetuje svoju lásku k Alise.

„Chick vzdychl. Alise ho dnes ráno opustila. Byl nucen jí říci, aby šla. Zbýval mu jediný doublezon a kousek sýra a její šaty mu překážely ve skříni, kam chtěl zavěsit staré šatstvo po Partrovi, k němuž mu jako zázrakem dopomohl knihkupec. Nemohl si vzpomenout, kdy ji naposled líbal. Teď už nemohl líbáním ztrácet čas. Musel si opravit gramorádio a učit se zpaměti znění Partrových přednášek. Kdyby se desky jednou rozbily, musel mít možnost, jak uchovat text.“ (str. 142)

Alise je zúfalá, pretože Chick pozornosť, ktorú by mal venovať jej, venuje Partrovi. Alise teda Partra vyhľadá a prosí ho, aby svoju knihu nevydával, alebo aspoň aby vydanie oddialil. Partre odmietne a preto ho Alise zabije. Na príklade tejto absurdnej situácie môžeme vysvetliť aj ostatné. Postavy v tomto diele akoby veľakrát konali prehnane impulzívne (Alise zabije Partra, páli knihy po kníhkupectvách tak, že sama pri požiari zhorí, Colin šatniarovi korčuľou odtrhne hlavu preto, lebo je pomalý a pod.). Tieto situácie sú vlastne zveličením ich vnútorných pohnútok. Akoby postavy v Pěne dní uskutočňovali všetko, na čo myslia. Bez schopnosti hodnotiť následky svojho konania.

„Alise sebrala všechny své síly a odhodlaně vrazila srdcerváč Partrovi do hrudi. Podíval se na ni, umíral velmi rychle, a v jeho posledním pohledu se zračil údiv, že jeho srdce má tvar trojbokého jehlanu.“ (str. 147)

Alise potom chodila po kníhkupectvách a pálila Partrove knihy. Pri jednom požiari zhorela. Jej smrť vydedukoval Nicolas, ktorý našiel prameň jej vlasov.

Chick má problémy pre neplatenie daní. Všetky peniaze minul na Partrovo dielo. Keď „strážce pořádku“ chce aby Chick zaplatil, Chick vytiahne svoj „smrtipráskač“. „Strážce pořádku“ vezme jednu z Partrových kníh a poškodí ju. Chick sa dostane do stavu nepríčetnosti a „strážcovia pořádku“ ho zabijú.

„Chick se ještě trochu hýbal. Vzepřel se na rukou a zvedl se na kolena. Držel se za břicho, tvář měl rozšklebenou a do očí mu stékaly kapky potu. Na čele měl velikánskou ránu.“

(str. 152)

„Nechte ty knihy...,“ zamumlal. Hlas měl chraplavý a zlomený.“

„Na místě je rozdupeme,“ řval vrchní strážce pořádku.“

(str. 152)

Názvom Pena dní nás chce autor upozorniť na krehkosť. Nielen krehkosť, ktorou oplýva samotná Chloé, alebo krehkosť vzťahov celkovo, ale aj na krehké hranice medzi bohatými a chudobnými, či krehkosť v zmysle nestálosti šťastia.

Autor v diele rozpracováva niekoľko motívov. Leitmotívom je láska, ktorá je v románe citeľná hneď v niekoľkých podobách. Je zjavná najmä vo vzťahu dvoch hlavných postáv Chloé a Colina.

„Co podle vás mám dělat, abych se sešel zase s dívkou, do které jsem zamilován? “

(...)

„Doporučuji pánovi,“ pokračoval obraceje se na Colina, „snažit se prostřednictvím osoby, u které se pán setkal s osobou, jejíž přítomnost pánovi, jak se zdá, schází, získat nějaké informace o způsobech a stycích té druhé osoby.“ (str. 37)

Zároveň však vidíme aj lásku k peniazom (pohreb Chloé), či lásku k literatúre (Chick).

Silný je tiež motív erotiky. Autor s ním však pracuje veľmi vkusne a v celom diele nepôsobí vulgárne.

„Myška se svezla Chloé po kulatém krku dolů a uvelebila se jí na jednom ňadru. “

(str. 51)

„Škoda, že nemůžete jít se mnou, tak jak jste, byla bych hrozně ráda, kdybyste zůstaly jen v punčoškách a střevících.“ (str. 52)

Autor sa tiež pohráva s jazykom.

„Chtěl bych se zamilovat,“ řekl Colin. „Ty by ses chtěl zamilovat. On by chtěl taky. My, vy bychom chtěli, byste chtěli. Oni by se taky chtěli zamilovat.“ (str. 28)

„Odcházím, odcházíš, odchází, odcházíme, odcházíte, odcházejí. Chceš ze skleničky ven?“ (str. 29)

„Colin si ohrnul rukavice a připravoval si první větu. Ta se měnila tím rychleji, čím víc se blížila stanovená hodina schůzky.“ (str. 39)

„Žravost chápal pouze u mužů, u nichž dostává pravý smysl, a přitom jim neubírá na přirodzené důstojnosti. “ (str. 39)

Avšak len v malej miere. Rozpracovaniu niektorých pre dej menej podstatných situácií venuje autor až priveľkú pozornosť, čo v celku pôsobí retardačne.

Autor tiež pracuje s motívom viery.

„Na stěně před Colinem bylo vidět Ježíše na velikém černém kříži. Zdálo se, že je šťasten, že byl také pozván, a se zájmem si všechno prohlížel. Colin držel Chloé za ruku a maloučko sa na Ježíše pousmál. Byl trochu unaven. Obřad ho prišel hodně draho, na pět tisíc doublezonu, a on byl rád, že se všechno vydařilo. “ (str. 58)

Vian tiež využíva niekoľko metafor.

„Rázně ulomil koneček jednoho slunečního paprsku, který směřoval Chloé přímo do oka. Ten se ochable stáhl zpátky a začal se procházet po nábytku v pokoji.“ (str. 94)

Román končí surrealistickým dialógom mačky a myši. Myš, ktorá sa už od začiatku románu nachádza v Colinovom dome  prosí mačku, aby ju zožrala. Myška sa už totiž nemôže dívať na smútiaceho Colina, ktorý celé dni nič neje a zrejme čoskoro zomrie. Mačka myške jej prianie splní. Myška dá teda hlavičku do tlamy mačky. Mačka ju však prehltne iba vtedy, keď jej niekto stupí na chvost. Vtom prichádzajú slepé dievčatká.

„Nic zvláštního tam vidět nemůže, “ poznamenala kočka, „leda nějaký leknín.“

„Ano, “ přisvědčila myška, „čeká, až povyroste, aby ho zabil. “

„To je nesmysl, “ prohodila kočka. „Co z toho? “

„Když jeho chvíle pomine, “ pokračovala myška, „vrátí se vždycky na břeh a hledí na její fotografii. “  (str. 163)

Román Borisa Viana Pena dní ma zaujal svojou nežnosťou. Autor sa pohráva s hranicou reality a ireality. Vkusne pracuje s motívmi lásky, viery a  krehkosti. Čitateľa zaujme aj Vianovo pohrávanie sa s jazykom. Počiatočný pocit strácania sa v deji by nemal čitateľa odradiť, pretože neskôr sa objaví takmer krištáľovo čistý príbeh, ktorý sa určite oplatí dočítať až do konca.

Použitá literatúra:

VIAN. B. Pěna dní. Červená tráva. Vydání druhé. Praha: Odeon, 1985, 277 s.

Katarína Krokošová, 3. bc KDŠ

iniciátor
November - 2019
  01 02 03
04 05 06 07 08 09
10
11 12 13 14 15 16 17
18 19
20
21
22 23 24
25 26 27 28 29 30  
spriatelené weby
VŠMU Bratislava Časopis DAMU pro kritiku a divadlo
Kontakt

Divadelný (internetový) časopis
Študentská revue Katedry divadelných štúdií
Divadelnej fakulty VŠMU
reflektorredakcia@gmail.com